Nejčastěji se systém zakládá pomocí soklového profilu s okapničkou. Šířka profilu musí být odpovídající použité tloušťce izolantu. Profily se osazují hmoždinkami s malou mezerou mezi profily, k jejich případnému vyrovnání se použijí distanční podložky. K napojení profilů je možno použít plastové spojky.
Systém je možno založit bez soklového profilu, pouze s použitím skleněné síťoviny a montážní latě.
K zajištění odkapu vody u nadpraží nebo při založení systému bez soklové lišty se použije rohový ochranný profil s okapničkou.
Desky nebo lamely tepelného izolantu se lepí zespodu nahoru na vazbu, větším rozměrem desky vodorovně. Pouze v odůvodněných případech je možno lepit izolant delším rozměrem svisle.
Příprava lepicích a stěrkových práškových hmot spočívá v postupném vmíchání prášku do čisté vody pomocí rychloběžného míchadla nebo míchačky s nuceným mícháním.
Nanášení lepicí hmoty se provádí vždy po obvodu desky a středem desky tak, aby následně nalepená plocha tvořila min. 40 % celkové plochy izolační desky.
Příklad nanášení lepící hmoty strojním způsobem.
Lepení izolantu z minerálních vláken s příčnou orientací vláken (lamely) se provádí vždy celoplošně.
Desky se lepí na vazbu, není možné připustit vznik průběžné svislé spáry i včetně nároží. Při lepení (následně ani při stěrkování) se nesmí lepicí hmota dostat na boční stěny izolantu.
U ostění otvorů se provádí nalepení desek v ploše nejlépe s přesahem a po zatvrdnutí lepicí hmoty se provede jejich srovnání s vnitřní plochou.
Při lepení izolantu u rohů otvorů nesmí docházet k průběžné spáře ve vodorovném ani svislém směru, přebývající část desky se dodatečně odřízne.
Spáry mezi deskami nesmí být provedeny v místě trhlin v podkladu nebo například na rozhraní dvou různorodých materiálů v podkladu.
Spáry mezi deskami nesmí být provedeny v místě změny tloušťky izolantu z důvodu rozdílné tloušťky konstrukce.
Hmoždinky se osazují po zatvrdnutí lepicí hmoty tak, aby nedošlo k posunu izolantu a k narušení jeho rovinnosti, zpravidla po 24 až 48 hod. od nalepení se zapuštěním talíře cca 2 – 3 mm pod povrch izolantu. Následně se hmoždinky přešpachtlují lepicí hmotou. Příklad rozmístění hmoždinek na izolačních deskách.
Po ověření rovinatosti povrchu se případné nerovnosti upravují přebroušením brusným papírem na hladítku většího rozměru, např. 250 x 500 mm.
Všechny volně přístupné hrany a rohy – např. nároží objektů, ostění otvorů apod. se vyztuží vtlačením vhodného profilu do předem nanesené vrstvy stěrkové hmoty.
Rohy otvorů se vyztuží diagonálně umístěnými pruhy armovací tkaniny o rozměrech cca 300 x 500 mm opět vtlačením do předem naneseného stěrkové hmoty.
V rámci provádění vyztužování hran se provádí také osazení dilatačních profilů do předem naneseného stěrkové hmoty.
Základní vrstva se provádí plošným zatlačením skleněné síťoviny do stěrkové hmoty předem nanesené na podklad z izolantu tak, že se odvíjí pás síťoviny od shora dolů a zároveň se vtláčí nerezovým hladítkem do hmoty od středu k okrajům. Napojení sítě se provádí s přesahem min. 100 mm.
Ostrá a rovná spodní hrana systému se vytvoří odříznutím a případným zabroušením základní vrstvy podél okapničky soklového profilu.
Povrch základní vrstvy je možno upravit následným zabroušením po cca 24 hodinách.
Spáry mezi systémem a jinou konstrukcí (např. oplechování nebo výplně otvorů apod.) je třeba upravit vhodným profilem nebo trvale pružným těsnícím materiálem odolávajícím povětrnosti tak, aby se zamezilo průniku vlhkosti do systému – podrobněji viz oddíl Příslušenství ETICS.
Základní vrstva se před prováděním povrchové úpravy penetruje vhodným podkladním nátěrem.
Tenkovrstvé omítky se provádí na zaschlý penetrační nátěr. Při realizaci je třeba napojovat nanášený materiál takzvaně „živý do živého“, tedy okraj nanesené plochy před pokračováním nesmí zasychat.